Přechodné ustanovení předpokládá, že stávající právní úprava (tedy úprava účinná před 1.1.2013) se použije na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely.
Srovnáním dosavadních přechodných ustanovení ke všem novelám exekučního řádu lze zjistit, že úpravě exekučního řízení se ze všech novel (kromě novely provedené zákonem č. 396/2012 Sb.) výslovně věnovaly pouze dvě novely.
Podle čl. XXIV zákona č. 7/2009 Sb. platilo, že byl-li exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí vydán přede dnem účinnosti tohoto zákona, provede se exekuce podle dosavadních právních předpisů.
Podle čl. II bod 1 zákona č. 286/2009 Sb. se stanovilo, že není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. V bodech 2 až 4 potom byly stanoveny odchylky od této normy, ohledně určování věcné a místní příslušnosti (bod 2). Pro vyřízení odvolání a řízení o námitkách se použily dosavadní předpisy (bod 3), návrhy na nařízení exekuce, odklad a zastavení podané přede dnem účinnosti byly posuzovány podle dosavadních předpisů.
Z uvedeného srovnání je patrné, že pouze novela provedená zák. č. 7/2009 Sb. výslovně upravovala princip, že exekuční příkaz (a to jen ve vztahu k prodeji movitých věcí a nemovitostí) se řídí právním režimem dosavadních právních předpisů (tedy předpisů účinných před novelou). Exekuční příkazy vydané po účinnosti této novely (bez ohledu na datum zahájení exekučního řízení) se řídily již úpravou danou zákonem č. 7/2009 Sb.
Zákon č. 286/2009 Sb. výslovnou úpravu ohledně režimu vydaných exekučních předpisů neobsahoval. S ohledem na „princip zachování právních účinků úkonů, které nastaly před novelou“ lze rovněž dovodit obdobnou normu, jakou obsahoval zák. č. 7/2009 Sb., tedy že exekuční příkazy vydané před účinností novely (a právě jen tyto exekuční příkazy) se řídí dosavadní právní úpravou.
Přechodná ustanovení lze proto interpretovat v tom směru, že za řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona lze považovat taková řízení, která exekuční řád výslovně zná a upravuje v rámci exekuční činnosti exekutora. Jedná se tedy o řízení zahájené na základě návrhu na nařízení exekuce, řízení zahájené na základě návrhu na zastavení nebo odklad exekuce, řízení o podjatosti exekutora, námitkách proti příkazu k úhradě, řízení o změně exekutora nebo odvolací řízení.
Ve vztahu k vydávání exekučních příkazů není dán racionální důvod (zvlášť pokud ho zákonodárce výslovně nevyjádřil), aby se exekuční praxe od těchto principů, které platí po celou dobu účinnosti exekučního řádu odchylovala.
Přiznává-li exekuční řád vydanému exekučnímu příkazu účinky nařízení výkonu rozhodnutí (§ 47), řídí se režim jeho vydání nikoliv exekučním řádem, ale občanským soudním řádem. Pro taková rozhodnutí je pak rozhodující přechodné ustanovení obsažené v čl. II bod 1 zák. č. 396/2012 Sb. a nikoliv v čl. IV. (s výjimkami tam specifikovanými).
Mám tudíž za to, že vydání exekučního příkazu představuje relativně samostatnou část exekučního řízení, kterou lze ztotožnit s termínem zahájené řízení podle čl. IV bod 1 přechodných ustanoveních. V takovém případě platí, že
- exekuční příkaz vydaný přede dnem 1.1.2013 se řídí úpravou účinnou do konce roku 2012,
- exekuční příkaz vydaný po 31.12.2012 (bez ohledu na to, kdy exekuční řízení bylo zahájeno) se řídí úpravou účinnou po tomto datu, tedy zákonem č. 396/2012 Sb.
Žádné komentáře:
Okomentovat