Novela OSŘ od 1. ledna 2013

Počínaje 1. lednem 2013 nabyly účinnosti dvě zásadní novely soudních řádů. Zákonem č. 404/2012 Sb. došlo k reformě dovolacího řízení. Následující text se bude věnovat druhé zásadní novele civilního procesu  - zákonu č.  396/2012 Sb. Více jak sto novelizačních bodů se týkalo zejména nové úpravy části šesté OSŘ, dalších 130 novelizačních bodů pak zasáhlo do struktury a obsahu zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád.

Samotná novela OSŘ si za cíl vytkla dvě základní linie:

1. zrušit pro některé případy paralelní možnost podávat návrhy na výkon rozhodnutí v režimu části šesté a návrhy na nařízení exekuce podle exekučního řádu,

 

2. změny a doplnit některé exekuční způsoby tam, kde je současná procesní úprava nevyhovující, zastaralá či prostě chybějící. Posíleny byly také prvky směřující k větší transparentnosti celého procesu.

 

Změny organizační

 

OSŘ před novelou připouštěl nejen výkon soudních rozhodnutí vydaných v civilním řízení, ale i dalších titulů vydaných jednak soudy v jiném řízení (trestním, či ve správním soudnictví), jednak i správními úřady (§ 274 OSŘ). Správní nebo daňový úřad tak měl možnost zvážit, zda exekuční titul, který sám vydal, také vykoná:

a)    sám cestou správní exekuce podle správního řádu nebo cestou daňové exekuce podle řádu daňového,

b)    podá návrh na výkon rozhodnutí k soudu, nebo

c)     podá návrh na nařízení exekuce k soudnímu exekutorovi.

Tato trojí možnost výběru se pro soudní soustavu jevila jako naprosto neudržitelná a zatěžující. Nově proto platí, že u exekučních titulů, které mohou být vykonány v režimu správního řádu nebo daňového řádu odpadne možnost domáhat se jejich výkonu soudem (§ 251 odst. 2 písm. b) OSŘ). Pokud by takový návrh k soudu byl podán, bude odmítnut (odst. 3). Možnost domáhat se exekuce takových titulů u soudního exekutora není tímto ustanovením nijak dotčena. To znamená, že všechny vykonatelné platební výměry či výkazy nedoplatků a podobné exekuční tituly mohou finanční úřad, okresní správa sociálního zabezpečení nebo zdravotní pojišťovna vymáhat buď samy, nebo mohou podat exekuční návrh.

Ustanovení § 251 odst. 2 OSŘ se nikterak nedotýká těch oprávněných, kteří nemají možnost svoje pohledávky vymáhat cestou správní či daňové exekuce. Pro ně platí, že mohou zahájit vykonávací řízení soudní nebo řízení exekuční.

V souvislosti se zrušením této trojkolejnosti pak přechodná ustanovení reagovala na situaci, kdy na soudech zůstala poměrně rozsáhlá agenda vykonávacích řízení, která byla vyloučena ze soudní pravomoci. Tyto spisy se po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí předávají soudním exekutorům podle příslušnosti k exekučnímu soudu (bod 2). Účinky zahájení řízení o výkon rozhodnutí a úkony, které soud doposud učinil, zůstávají zachovány, exekutor je však oprávněn provádět exekuci, aniž by přitom byl vázán způsobem, který navrhl oprávněný.

 

 

II. Změny procesních pravidel

 

Kromě změn ve vykonávacím řízení zavedl zákon č. 396/2012 Sb. i jednu zásadní novinku do nalézacího řízení  - předžalobní výzvu. Ustanovení nového § 142a OSŘ stanoví, že úspěšný žalobce bude mít právo na náhradu nákladů řízení jen tehdy, pokud žalovanému zaslal nejméně 7 dnů před podáním žaloby výzvu k plnění. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může nalézací soud tuto podmínku prominout (odst. 2) a náhradu nákladů přiznat, i pokud žalobce výzvu k plnění nezaslal.

Ustanovení § 142a OSŘ dopadá pouze do fáze před nalézacím řízením a je rozhodné pouze pro náhradu nákladů v souvislosti s vydáním exekučního titulu.  Úprava náhrady nákladů řízení exekučního žádné změny nedoznala, tudíž oprávněný, který hodlá podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh, nemusí povinnému před podáním takového návrhu výzvu zasílat.

 

 

Změny v obecné části vykonávacího řízení

 

Výše uvedenou novelou byly dotčeny jednak jednotlivé exekuční způsoby (hlava druhá až sedmá), jednak úvodní ustanovení části šesté.

Manžel povinného se nově stává účastníkem řízení i tehdy, pokud jde o vydobytí závazku patřícího do společného jmění, jestliže jsou výkonem rozhodnutí postiženy majetkové hodnoty pouze manžela. Těmito postižitelnými hodnotami může být manželova mzda, pohledávka týkající se manželova účtu u peněžního ústavu, jiná manželova peněžitá pohledávka či jiné majetkové právo manžela (§ 262a odst. 3). Nově tak může být veden výkon rozhodnutí přímo na mzdu nebo účet manžela, aniž by se muselo zkoumat, zda patří do společného jmění či nikoliv. Rozhodující v daném bodě bude existence vymáhaného závazku, který tvoří součást společného jmění.

Pokud se však v těchto případech bude jednat o majetkovou hodnotu, kterou manžel získal dědictvím, darem nebo na základě restituce, je taková majetková hodnota z výkonu rozhodnutí vyloučena, resp. manžel povinného se může domáhat postupem podle § 267 odst. 3 vyloučení.

Druhou zásadní změnou je kumulace budoucích dávek (§ 263 odst. 3 OSŘ). V případě, že exekuční titul odsuzoval povinného k plnění opětujících se dávek (typicky rozsudek znějící na povinnost platit běžné výživné), dosavadní úprava velice striktně limitovala, že takové budoucí dávky je možné vymáhat pouze srážkami ze mzdy či jiných příjmů.

Nová úprava zavádí konstrukci, že v těchto případech se oprávněný může domáhat přímo vymáhání v rozsahu součtu těchto plnění. Pokud exekuční titul ukládá povinnému platit tyto dávky na dobu neurčitou, pak se oprávněný může domáhat výkonu rozhodnutí v součtu pětinásobku ročního plnění.

Vykonávací řízení se tak od samotného počátku řízení povede pro součet těchto budoucích plnění (nebo pro jejich pětiletý násobek), což oprávněnému dovoluje, aby navrhl vymáhat tento "dluh" jakýmkoliv exekučním způsobem, který připouští OSŘ. Tato kumulace budoucích dávek je limitována pouze dvěma skutečnostmi:

a)    je přípustná jen tehdy, pokud srážky ze mzdy povinného nedostačují k úhradě těchto budoucích splátek. Jedná se tedy o případy, kdy srážky ze mzdy by bylo možné provádět v nižším rozsahu, než je např. určeno běžné měsíční výživné, nebo kdy povinný z exekučního titulu nemá vůbec žádnou mzdu či jiný postižitelný příjem.

b)    plnění, které se v rámci kumulace vymůže, soud oprávněnému vyplácí teprve tehdy, kdy se taková dávka stane splatnou. Pokud se tedy oprávněný bude domáhat exekuce běžného výživného např. prodejem movitých věcí povinného a soud takovou věc v dražbě prodá, vyplatí z výtěžku dražby všechny měsíční dávky, které jsou již splatné (tedy veškeré dlužné výživné), přeplatek v rozsahu pětiletého násobku deponuje na svém účtu a oprávněnému pak následně vyplácí v termínech, kdy se tyto jednotlivé dávky (jednotlivé běžné měsíční výživné) stane splatným.

            Třetí drobnou změnu obecných ustanovení, pak představuje doplnění § 210a, které výslovně připouští, že všechna rozhodnutí vydané ve vykonávacím řízení, proti kterým je přípustné odvolání, mohou být autoremedurou změněna přímo soudem prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví. Proti změně rozhodnutí v rámci autoremedury však zůstává i nadále zachováno právo podat odvolání.

 

Srážky ze mzdy, přikázání pohledávky z účtu

 

            Drobné změny v rámci jednotlivých způsobů výkonů rozhodnutí byly provedeny tam, kde se stávající úprava jevila jako vyhovující. K upřesnění tak došlo při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, kde byl zaveden zjednodušený systém při provádění srážek z dávek nemocenského pojištění.

            Pokud zaměstnanci, kterému jsou prováděny srážky ze mzdy, začnou být vypláceny dávky nemocenského, nemusí být o tom vydáváno usnesení, ale dostačuje, když se tito plátci neformálně o výkonu rozhodnutí informují. V oznámení jsou zároveň povinni uvést, zda a v jakém rozsahu byla odečtena nezabavitelná částka.

            U výkonu přikázáním pohledávky z účtu bylo výslovně zakázáno provádět výkon rozhodnutí na účty, které byly povinným založeny pro účely sKarty (karty sociálních systémů).

 

Přikázání jiné peněžité pohledávky a jiných majetkových práv

 

            U přikázání jiné peněžité pohledávky byl nově zohledněn stav, kdy splatnost pohledávky, která vzniká povinnému na základě smlouvy, je vázána na uplynutí času či dosažení věkové hranice povinného.

            Pokud taková pohledávka byla exekučně postižena, vznikla dlužníkovi povinnost ji vyplatit, jakmile se taková pohledávka stala splatnou. Tento model se jevil jako neudržitelný, když např. nároky vyplývající z pojistných smluv nebo ze smlouvy o penzijním připojištění, vázaly vznik nebo splatnost pohledávky na dosažení věku povinného či na délku trvání takového smluvního vztahu.

            Soud tak může buď přistoupit k tomu, že ohledně takto vázané pohledávky (či vzniku) vyčká stejně jako doposud na její vznik či na okamžik její splatnosti, nebo bude postupovat podle § 312 odst. 2 OSŘ.

            Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí může nově vydat usnesení, kterým nahradí prohlášení vůle povinného k výpovědi takového smluvního vztahu. Jakmile je takový smluvní vztah vypovězen, soud může zároveň nahradit projev vůle povinného (je-li podle smlouvy potřeba), aby dlužník povinného plnil. Usnesení o nahrazení projevu vůle vydává soud z moci úřední.

            Jestliže soud postupuje podle § 312 odst. 2, padají tím zároveň i podmínky v podobě souhlasu třetí osoby, pokud k výpovědi nebo k žádosti o plnění takový souhlas byl vyžadován. Souhlas je totiž ex lege nahrazen samotným usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

            Pokud by bylo potřeba k uplatnění práva činit další hmotněprávní či procesní úkony, je k jejich podání zmocněn ze zákona namísto povinného přímo oprávněný. K prokázání případné legitimace za povinného dostačuje usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

            Podstatnou změnu představuje zavedení nového znění § 314b (jeho dosavadní text byl přesunut do nového § 314c). Zákon výslovně připouští, aby pohledávka mohla být vydražena. Soud tedy po právní moci usnesení o nařízení výkonu zváží, zda je účelnější, aby požádal poddlužníka o výplatu (popř. aby smluvní vztah vypověděl podle § 312 odst. 2). Pokud k takovému postupu neshledá důvody a má za to, že pohledávku lze prodat dražbou, může k jejímu prodeji vydat dražební vyhlášku. V této fázi výkonu rozhodnutí postupuje obdobně jako při prodeji movitých věcí.

            Po úspěšné dražbě má vydražitel (nabyvatel pohledávky) stejná práva a stejné povinnosti, jaké příslušely před dražbou povinnému. Singulární sukcesi je soud povinen oznámit poddlužníkovi povinného, tedy tomu, kdo má povinnému plnit. Udělením příklepu zanikají veškeré závady, které na pohledávce váznou.

            Je-li pro plnění, které je předmětem exekuce, sjednáno zajištění (zástavní právo, ručení etc.), přechází na vydražitele i právo domáhat se takového zajištění.

            Úprava zpeněžení formou exekuční dražby byla pak pojata i při postihování jiných majetkových práv podle § 320. Po právní moci usnesení o nařízení postižení takových práv musí soud ustanovit znalce, který podá posudek k ceně těchto práv. Posudek se nevyžaduje pouze v případě, kdy cena majetkových práv je patrná nebo určitelná přímo ze smlouvy, na jejímž základě jiné majetkové právo vzniklo.

            I v tomto případě vydražitel nastupuje do smluvního vztahu namísto povinného a udělením příklepu na něj přecházejí všechna práva a všechny povinnosti, které doposud svědčily povinnému.

 

 

Výkon rozhodnutí postihující účast povinného v obchodní společnosti

 

            Stejně jako doposud zůstávají zcela vyloučeny z tohoto způsobu exekuce akcie povinného. Ty i nadále bude možné postihnout pouze jako movitou věc.

            Nově se výluka tohoto způsobu výkonu rozhodnutí bude týkat i provádění výkonu rozhodnutí při účasti povinného v družstvu, se kterým je spojeno právo užívat družstevní byt. S účinností od ledna 2013 se sice práva a povinnosti povinného v takovém družstvu postihují usnesením podle § 320a OSŘ, po jeho právní moci se však bude postupovat odlišně, a to podle pravidel platných pro prodej nemovité věci. Družstevní podíl tedy bude oceněn a prodán v dražbě obdobně, jako kdyby byla prodávána nemovitost. Stejně jako u nemovitosti se provede i rozvrh nejvyššího podání získaného dražbou.

            Dosavadní úprava postihování obchodních podílů se jevila jako značně kusá a nevyhovující. Proto byl § 320a zcela přepracován tak, že se nově bude rozlišovat mezi účastí povinného v obchodní společnosti, na jejímž základě ručí neomezeně, a účastí, kde je jeho osobní ručení omezeno.

            V případě, že je výkonem rozhodnutí postižen podíl v obchodní společnosti, ve které povinný ručí neomezeně (společník ve veřejné obchodní společnosti nebo komplementář v komanditní společnosti), právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zanikne účast povinného v této společnosti, nebo v důsledku může dojít i k zániku celé veřejné obchodní společnosti.

            Poté, co tedy nastanou tyto zákonné důsledky výkonu rozhodnutí, může být oprávněný uspokojen obdobně jako při přikázání jiné peněžité pohledávky, tedy v tomto případě z pohledávky povinného na vypořádací podíl popř. pohledávka z práva na podíl na likvidačním zůstatku.

            Jiný postup je zvolen u takového typu účasti povinného v obchodní společnosti, kde společník ručí omezeně (komanditista v komanditní společnosti, společník ve společnosti s ručením omezeným nebo družstevník v družstvu).

            V takovém případě nezpůsobuje právní moc usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí automaticky zánik účasti povinného v takové společnosti. Na místě je totiž povinnost soudu zkoumat, zda takový podíl je podle společenské smlouvy prohlášen za nepřevoditelný, či za převoditelný, popř. převoditelný po splnění podmínek.

            U nepřevoditelného podílu nastává obdobná situace jako v případě účasti s neomezeným ručením. S ohledem na výslovný zákaz převodu takového obchodního podílu, nezbývá, než aby se zákon s takovým omezením vypořádal jediným možným způsobem - i v takovém případě účast společníka zanikne. Pohledávka, která povinnému vznikne z titulu práva na vypořádací podíl, resp. z práva na likvidačním zůstatku je postižena jako jiná peněžitá pohledávka a slouží k uspokojení oprávněného.

            Pokud je shledáno, že podíl je neomezeně převoditelný, nastupuje podle § 320ab OSŘ jiný zákonný režim, jak s takovým obchodním podílem naložit - prodej v dražbě.

            Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postižením takového podílu je ustanoven znalec, který podíl ocení. Soud přitom ze zákona může požadovat, aby obchodní společnost (komanditní společnost, s.r.o.) nebo družstvo poskytlo potřebné dokumenty, na jejichž základě lze kvalifikovaně učinit závěr o ceně takového podílu. Pokud by obchodní společnost nebo družstvo takovou součinnost odmítlo, může mu být udělována pořádková pokuta podle novelizovaného § 53 odst. 1 OSŘ až do výšky 50.000 Kč.

            Po doručení znaleckého posudku soud nařídí dražbu takového obchodního podílu, který se uskutečňuje podle pravidel pro prodej movitých věcí. V případě, že by převod draženého obchodního podílu byl vázán na podmínky, resp. by se jednalo o obchodní podíl omezeně převoditelný, může se dražby účastnit pouze taková osoba, která splňuje dané podmínky nebo daná kritéria.

            Podíl v obchodní společnosti nebo družstvu je nabízen za jednu třetinu ceny zjištěné znaleckým posudkem. Opakovaná dražba (stejně jako u movitých věcí) je připuštěna pouze jedenkrát.

            Při úspěšném prodej podílu v dražbě se vydražitel stává společníkem v obchodní společnosti nebo v družstvu na místo povinného. Pokud by se jako zájemci účastnili dražby ostatní společníci, pak mají při dražbě následující procesní výhodu - bude jim udělen příklep, pokud učiní shodné nejvyšší podání.

            Pohledávka oprávněného je následně uspokojena z výtěžku takové dražby. Udělením příklepu zanikají veškeré závady, které na podílu doposud vázly.

            Po neúspěšné opakované dražbě je soud povinen tuto skutečnost oznámit příslušné obchodní společnosti nebo družstvu. Oznámením o neúspěšné opakované dražbě pak dochází ex lege k zániku účasti povinného v takové společnosti (družstvu). V důsledku toho je pak postihováno právo povinného na vypořádací podíl (podíl na likvidačním zůstatku).

 

 

Správa nemovitosti (sekvestratura)

 

            Nově vložená ustanovení § 320b až § 320j OSŘ zavedly zcela nový exekuční způsob - správu nemovitosti povinného. Jedná se o neinvazivní exekuční způsob, jehož cílem není zmenšovat majetkovou podstatu povinného tím, že jednotlivé věci budou prodávány, ale tím, že bude ve prospěch oprávněného odebírán povinnému užitek (plody), které z vlastnictví nemovité věci plynou.

            Správa nemovitosti představuje tradiční exekuční způsob, který byl znám již v exekučním řádu č. 79/1896 Sb. a který se z českého právního řádu ztratil se zavedením soudního řádu v roce 1950.

            Výkon rozhodnutí správou nemovitostí lze nařídit, pokud je povinný vlastníkem nebo spoluvlastníkem nějaké nemovité věci a jestliže lze důvodně předpokládat, že z nemovitosti plynou užitky, které by bylo možné takto postihnout.

             Usnesení o nařízení výkonu správou nemovitostí se povinnému přikazuje, aby soudu sdělil, kdo a jak nemovitost užívá a jaké užitky či plnění z ní plynou. Povinný také pro účely správy musí nemovitost zpřístupnit soudu a předložit veškeré smlouvy či další písemnosti, které se nemovitosti týkají.

            Správu nemovitosti bude obvykle vykonávat přímo soud, bude-li to vyžadovat charakter nemovitosti, může být soudem v usnesení o nařízení určen i správce podle stejných pravidel, jako se určuje správce podniku.

            Podle § 320f OSŘ má soud veškerá procesní i hmotněprávní oprávnění namísto povinného ve vztahu ke spravované nemovitosti. Výslovně tak může podat návrh na zahájení správního či soudního řízení, pokud se týká nemovitosti. Ze zákona také namísto povinného jedná při všech právních úkonech, které souvisejí s nemovitostí. Nařízení správy nemá vliv na již existující nájemní vztahy k nemovitosti, soud je však oprávněn je za podmínek stanovených hmotným právem vypovědět. Zároveň je oprávněn uzavřít nové nájemní smlouvy (§ 320g odst. 1)

            Obdobně může soud (správce) nakládat i s existujícími smlouvami na dodávku služeb a energií, popř. s pojistnými smlouvami. Výslovně je při správě nemovitostí dána možnost v souladu s hmotným právem domáhat se vyklizení nemovitosti, zániku věcných břemen či zrušení jiných právních vztahů, na jejichž základě je nemovitost užívána.

            Během správy nemovitosti je soud (nebo jím ustanovený správce) povinen činit veškerá vhodná opatření, aby nemovitost byla řádně užívána a aby se mu dostávalo všech plodů, které z nemovitosti plynou.

            Při vedení správy soud na straně jedné shromažďuje příjmy, které z nemovitosti plynou, na druhé straně je zavázán, aby se při správě nemovitostí staral např. o placení za služby či energie, které jsou ohledně nemovitosti nasmlouvány, o náležité udržování a nutné opravy nemovitosti, o náklady za soudní či jiné spory, které s nemovitostí souvisejí a konečně o placení daně z nemovitosti za dobu, po kterou trvá sekvestratura. Na tyto účely může soud (správce) používat prostředky získané z nemovitosti (§ 320h).

            Pokud jde o střet s jinými exekučními způsoby, zákon nevylučuje, aby vedle sekvestratury nemovitosti probíhal i jejich prodej. Právní mocí usnesení o příklepu však dojde ex lege k zániku tohoto způsobu výkonu rozhodnutí.

            Pokud na plnění týkající se nemovitosti je veden odděleně i výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, pak správa nemovitosti má před tímto způsobem přednost. Již zahájené výkony soud přeruší. Jestliže by byl podán návrh na přikázání pohledávky týkající se příjmů správy nemovitosti teprve poté, kdy je nařízena samotná správa nemovitosti, pak by soud takový návrh zamítl, neboť nařízení správy slovy zákona brání tomu, aby byl nařízen jiný způsob.

 

 

Prodej movitých věcí

                       

            Mobiliární exekuce byl novelou zák. č. 396/2012 Sb. dotčen jen okrajově a to jednak při provádění samotného soupisu, jednak při dražbě samotné.

            Při provádění soupisu jsou ze zákona vyloučena domácí zvířata, která nejsou chována pro hospodářské účely. Při soupisu má soud povinnost vyhotovit záznam o průběhu soupisu, pokud o to požádá osoba, která je při něm přítomna. I bez návrhu tak soud může učinit, pokud shledá, že je to potřebné.

            Soud má nově povinnost poučit osobu, která při soupisu věcí tvrdí, že jsou sepisovány věci třetích osob, o právu podat vylučovací žalobu a písemně ji informovat o takto provedeném soupisu.

            Vedle toho musí soud podle § 326 odst. 11 OSŘ sdělit osobě, která tvrdí, že sepsané věci pojaté do soupisu, jsou v jejím vlastnictví, údaje potřebné pro podání vylučovací žaloby.

            Stejně jako při prodeji nemovitosti, brání podaná vylučovací žaloba tomu, aby věc byla prodána. Proto musí soud nařízenou dražbu odročit až do právní moci rozsudku o vylučovací žalobě (§ 328b odst. 6). Samotná dražba přitom nemůže být vykonána dříve než 30 dnů od zveřejnění dražební vyhlášky a dříve než 30 dnů ode dne doručení oznámení o soupisu, o které požádala třetí osoba za účelem podání vylučovací žaloby.

            Výraznou novinku při mobiliární exekuci představuje jiný soupis. OSŘ doposud dovoloval sepsat věc jen tehdy, pokud ji vykonatel nalezl přímo při prohlídce prostor povinného.

            Nově se připouští provést takový soupis přímo od stolu, pokud je soudu známo z úředních evidencí, že povinný je vlastníkem takové věci. Nejčastěji takovým způsobem mohou být sepsána např. silniční vozidla, jejichž vlastníci jsou evidovány v centrálním registru vedeném Ministerstvem dopravy.

            Pokud soud přistoupí k takovému soupisu (§ 327a), informuje jednak o takovém soupisu úřad nebo osobu, která vede evidenci vlastnictví sepisované věci. Tyto orgány mají zákonnou povinnost informaci o provedeném soupisu zavést do takových evidencí tento údaj.

            Po právní moci usnesení o nařízení výkonu musí povinný k výzvě soudu sepsanou věc odevzdat. Bez odevzdání věci nelze provést dražbu.

            Nově zákon dovoluje, aby movité věci byly draženy nejen v přímé dražbě, ale i elektronicky. Pro takový případ stanoví bližší podmínky v § 330a. Elektronickou dražbu bude možné využít nejen pro dražbu movitých věcí, ale i pro případnou dražbu pohledávky podle § 314b, pro dražbu jiného majetkového práva podle § 320 a pro dražbu podílu v obchodní společnosti nebo družstvu (nejde-li o družstvo bytové) podle § 320ab.

 

Prodej nemovitosti

 

            Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí zaznamenal novelou zák. č. 396/2012 Sb. pravděpodobně nejvíce změn. Byly sice zachovány jednotlivé fáze tohoto způsobu (zabavení - ocenění - dražba - rozvrh), obsahově i formálně byly tyto etapy však proměněny nebo zákon připustil variantní řešení.

            Naopak oproti předchozí úpravě je upouštěna možnost pro vydražitele přebírat přihlášené pohledávky. Nově se má za to, že věřitelé vždy žádají o vyplacení pohledávek v hotovosti, vydražitel již nemůže rozhodovat o tom, zda některou z pohledávek chce převzít a chce tak nastoupit do práv a povinností namísto povinného. Není tak nadále připuštěno započtení takovéto pohledávky proti nejvyššímu podání.

            Opuštěno bylo i námitkové řízení, které se v tomto způsobu výkonu rozhodnutí uplatňovalo na dvou místech - před udělením příklepu vydražiteli a při rozvrhovém jednání. Tyto obranné prostředky byly nahrazeny systémem úplné apelace, kdy ti, kterým doposud svědčilo námitkového právo, mohou nově svoji obranu uplatnit ve formě odvolání proti usnesení o příklepu, resp. proti usnesení o rozvrhu.

            Již ve fázi nařízení exekuce se povinnému nově ukládá, aby informoval soud nejen o předkupním právu k nemovitosti, ale i o všech nájemních právech a věcných břemenech, které jsou s nemovitostí spojeny. Povinný je za podání takové zprávy odpovědný v rovině civilního práva, v případě, že by porušením povinnosti způsobil škodu, odpovídá za ni.

            Výslovně se připouští, aby předmětem výkonu prodejem nemovitosti byly i takové nemovitosti, které nejsou doposud evidovány v katastru nemovitostí. Soud má v takovém případě povinnost identifikovat nemovitosti jiným vhodným způsobem, aby byla vyloučena její záměna.

            Ve fázi po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nastupuje oceňovací fáze.

            Ohledání nemovitosti soudem je stanoveno pouze fakultativně a soud k němu přistoupí jen tehdy, pokud to jednak shledává potřebným, jednak pokud nelze cenu nemovitosti bez ohledání vůbec určit.

            Pokud by ohledání bylo nařízeno, může si soud vynutit prohlídku nemovitosti i proti vůli povinného. Pokud by totiž z jeho strany byly kladeny překážky v prohlídce, je soud obdobně jako při mobiliární exekuci oprávněn zjednat si do nemovitosti přístup a může tedy i odstranit překážky, které by mu v prohlídce bránily.

            V usnesení o ocenění soud nově nebude oceňovat jednotlivá práva a závady, stejně jako nebude rozhodovat o tom, která ze závad dražbou nezanikne. Pokud je nemovitost obtížena nájemními právy nebo věcnými břemeny, bude nyní na znalci, aby v posudku k těmto závadám přihlédl a zhodnotil, jaký mají vliv na určení obvyklé (tržní) ceny nemovitosti, tedy zda a jak snižují či nesnižují kupní cenu.

            Usnesení o ceně již výslednou cenu nechápe jako výsledek matematické operace, při které práva nemovitost zhodnocují, zatímco přetrvávající závady cenu snižují. Z toho mimo jiné plyne, že osoby, kterým svědčí nájemní právo nebo právo z věcného břemene nebudou dále konfrontovány s cenou jejich závady.

            Soud zároveň v tomto rozhodnutí oznámí veškeré závady, které zjistil, že váznou na nemovitosti. Nezkoumá se přitom žádná společenská potřeba, která by rozhodovala o tom, zda závada přetrvá i po příklepu či nikoliv. Novela je totiž postavena na poněkud jiném principu a totiž: veškeré závady, které v řízení vyjdou najevo, přecházejí na vydražitele. Vydražitel tedy bude nemovitost kupovat v právním stavu, jak věc leží a stojí. Závady, které najevo nevyjdou, zaniknou přechodem vlastnictví.

            Z těchto principů zákon činí pouze dvě výjimky:

1)    pokud je k nemovitosti sjednáno nájemní právo bytu, přecházejí na vydražitele práva a povinnosti pronajímatele, i pokud se o takovém nájmu nedozví. Totéž platí i pro případ věcného břemene bytu,

2)    pokud by soud v oceňovací fázi shledal, že sjednaná nájemní smlouva či věcné břemeno výrazně omezuje možnost prodat nemovitost v dražbě a zároveň se jedná o takovou závadu, za kterou není poskytováno protiplnění v čase a místě obvyklé, může rozhodnout o tom, že takovou závadu rozhodnutím zruší. V takovém případě je nájemce účastníkem oceňovací fáze a proti rozhodnutí soudu mohou brojit odvoláním.

            Po právní moci usnesení o ceně soud přistoupí k vydání dražební vyhlášky. Ta se vydává ve formě usnesení, proti kterému není přípustné odvolání.

            Oproti stávající úpravě soud musí vyzvat i všechny jemu doposud neznámé nájemníky či oprávněné z věcného břemene, aby mu svoje právo oznámili, jinak dojde k jeho zániku (s výjimkami uvedenými výše).

            V dražební vyhlášce zároveň soud může upustit od povinnosti složit dražební jistotu, pokud tak učiní, může se dražby účastnit kdokoli, aniž by musel jistotu skládat.

            Soud zároveň může připustit, aby nejvyšší podání bylo doplaceno vydražitelem formou úvěru. Posouzení, kdy je vhodné prodávat nemovitost na úvěr, je ponecháno na vůli soudu. Pokud se tak rozhodne, platí pro zaplacení nejvyššího podání jiná pravidla (§ 336l odst. 4)

            Jinou pohledávku, než pro kterou byl nařízen výkon rozhodnutí, je možné přihlásit nejpozději do zahájení prvního dražebního jednání za obdobných podmínek jako doposud. Věřitel je nově povinen vyčíslit pohledávku ke dni konání dražby a uvést údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří a jaké jsou významné skutečnosti pro určení pořadí v této skupině. Pokud by přihláška byla neúplná či nepřesná, soud přihlášeného věřitele vyzve podle § 43 OSŘ k odstranění vad či doplnění. Pokud by tak věřitel ani po této výzvě neučinil, soud takovou přihlášku odmítne. Proti odmítnutí pohledávky se odvolání nepřipouští.

            Přihlášený věřitel je nově povinen udržovat informace v přihlášce v aktuálním stavu, pokud by po podání přihlášky došlo ke změně v obsahu, musí to nahlásit soudu, jinak bude odpovídat za škodu, které by tím vznikla (§ 336f odst. 5).

S vydáním usnesení o příklepu je spojena řada nových povinností. Do sedmi dnů musí soud zveřejnit oznámení o všech přihláškách, které do zahájení dražby došly, a zároveň musí vyvěsit na své úřední desce i usnesení o příklepu v anonymizované podobě.

            S těmito procesními kroky zákon spojuje běh několika lhůt. Okamžikem zveřejnění totiž začne běžet patnácti denní lhůta:

a)    pro přihlášené věřitele, aby popírali pravost, výši nebo zařazení do skupiny ostatních přihlášených pohledávek,

b)    pro účastníky řízení a věřitele, aby požádali soud o nařízení rozvrhového jednání. Pokud tak neučiní, soud rozvrhne rozdělovanou podstatu i bez nařízení jednání.

c)     pro kohokoliv, aby podal návrh na předražek,

d)    pro přihlášené věřitele, kteří doposud svoji pohledávku nevyčíslili, aby tak učinili.

Návrh na předražek představuje nový procesní instrument, kdy ve fázi po vydaném usnesení o příklepu, může kdokoliv, kdo se o takovém příklepu dozví, požádat soud, aby nemovitost namísto vydražitele získal navrhovatel předražku.

            Návrh na předražek musí být učiněn písemně a navrhovatel v něm musí uvést, že chce nemovitost koupit za cenu, která je nejméně o 25% vyšší, než bylo nejvyšší podání dosažené při dražbě. Tento zájemce zároveň musí tuto nabízenou částku také v předražkové lhůtě zaplatit na účet soudu. Pokud by navrhovanou cenu nezaplatil vůbec nebo v nižší části, k návrhu na předražek se vůbec nebude přihlížet.

            Po skončení předražkové lhůty soud jednotlivé návrhy na předražek zařadí do spisu (do té doby se vedou odděleně, aby k nim neměli účastníci přístup) a vyhodnotí. Ten, kdo učiní nejvyšší návrh předražku, se může stát novým vlastníkem namísto vydražitele. Novela zároveň určuje pravidla, pokud by více osob učinilo podání se stejně vysokým návrhem na předražek. Poslední slovo k této fázi řízení má vydražitel, kterému je výsledek předražkové fáze oznámen s tím, že vydražitel má ve lhůtě 3 dnů možnost tomuto předražkovému návrhu ještě kontrovat. Pokud vydražitel souhlasí s tím, že dorovná svoje nejvyšší podání na hodnotu nejvyššího předražku, získá nemovitosti do svého vlastnictví. Pokud by tak neučinil (ať už proto, že se nevyjádří vůbec nebo neučiní tak vysoké podání), vlastníkem nemovitosti se stane ten, kdo navrhl nejvyšší předražek.

            Poté soud usnesení o příklepu z moci úřední zruší a nahradí ho usnesením o předražku, které má stejné účinky.

            Stejně jako usnesení o předražku, tak i usnesení o příklepu ukládá zároveň povinnému, aby nemovitost vyklidil. Pokud by tak povinný neučinil, představují tato rozhodnutí exekuční titul, na jehož základě se vydražitel (předražitel) může domáhat exekučního vyklizení povinného, aniž by se uložení této povinnosti musel před tím domáhat v nalézacím řízení.

            Pokud by se nemovitost nepodařilo prodat v prvním dražebním kole, soud se pokusí takovou nemovitost prodávat v dalších dražebních kolech. Novela přitom výslovně připouští, že celkový počet dražebních kol (včetně prvního) je limitován na pět. Pokud v pátém kole nebude nemovitost prodána, výkon rozhodnutí se zastaví.

            Pro opakovaná kola platí degresivní určení nejnižšího podání, které musí být dražbou dosaženo. Pro druhé kolo (stejně jako doposud) je stanovena hranice 50% výsledné ceny, pro třetí kolo 40%, pro čtvrté dražební kolo 30% a v posledním kole činí nejnižší podání jen 25% výsledné ceny.

            Pro rozvrhovou fázi platí zásadní změna spočívající v tom, že rozvrhové jednání se nařizuje pouze fakultativně a to v případě, kdy o to v zákonné lhůtě účastníci rozvrhu požádají. Pokud se tak nestane, soud rozhodne bez jednání. Usnesení o rozvrhu však do právní moci může soud podle § 337g odst. 2 modifikovat, pokud by se přihlášený věřitel učinil podání o změně přihlášky.

           

 

Postižení podniku

 

            I když by se mohlo zdát, že změna označení způsobu prodeje podniku (z prodeje na postižení), představuje pouze terminologickou změnu, jedná se o výrazný obsahový rozdíl.

            Dosavadní úprava totiž stála na koncepci bezpodmínečného prodeje podniku. Po právní moci usnesení o nařízení tohoto způsobu výkonu rozhodnutí, podal správce podniku zprávu, podle které soud vydal usnesení o ocenění podniku. Poté byl podnik nabídnut k prodeji v dražbě.

            Nově bude správce nejprve vydávat tzv. předběžnou správu, jejíž obsah je stanoven v § 338m. Tato předběžná správa slouží k tomu, aby soud mohl kvalifikovaně rozhodnout o tom, zda je pro vymáhání pohledávky vhodnější podnik prodat nebo ho nadále "pouze" spravovat.

            Soud si proto vyžádá stanoviska účastníků řízení, popř. opatří si další potřebné listiny a bez nutnosti nařídit jednání rozhodne podle § 338ma odst. 1. Ve výroku pak stanoví, zda výkon rozhodnutí bude pokračovat jeho prodejem, nebo zda se bude pokračovat v jeho správě. Proti takovému usnesení se připouští odvolání.

            Pokud soud rozhodne o tom, že vhodnější je pokračovat v prodeji podniku, soud následně uloží správci zpracovat novou tzv. zprávu o ceně. Ta bude sloužit jako podkladový materiál pro usnesení o ceně. Další fáze prodeje podniku pak zůstávají bez změny. Výkon rozhodnutí se tak bude končit prodejem podniku a rozvržením jeho výtěžku.

            Pokud by soud dospěl k závěru, že s ohledem na stav podniku a výši dluhu je možné ve výkonu rozhodnutí pokračovat pouze jeho správou, uloží správci, aby výtěžek správy zpravidla každé tři měsíce zasílal oprávněnému k uspokojování jeho dluhu. Během správy podniku pokračuje soud obdobně jako při správě nemovitosti, tedy z příjmů, které podnik přináší, je správce povinen hradit náklady na udržování a řádný chod podniku. V tomto případě se postižení podniku bude končit v okamžiku uspokojení věřitele. Podnik zůstane ve vlastnictví povinného.

 

 

Post scriptum

            Novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb. bezpochyby představuje značný zásah do oblasti vykonávací řízení. Blízká budoucnost ukáže, co všechno s sebou přinese výrazné přesun části exekuční agendy ze soudů na správní nebo daňové úřady. Vzdálenější budoucnost dá odpověď na to, zda změny v jednotlivých vykonávacích způsobech povedou k účinnějšímu vymáhání pohledávek.