P - konto: strašák nebo naděje?

České procesní právo přísně rozlišuje mezi jednotlivými způsoby exekuce a v podstatě vůbec nepředpokládá, že by se tyto způsoby mohly vzájemně prolínat. Implicitně se předpokládá, různé věci, resp. různé majetkové hodnoty (pohledávky, mzdu, jiné příjmy) lze postihovat jen jinými exekučními způsoby.

Platí však uvedený princip bezvýjimečně? Výslovně se nevylučuje, aby jedna a tatáž věc (resp. jiná majetková hodnota) byla postižena jinými exekučními způsoby.

Typickým případem takového nepravého souběhu může být mzda (resp. jiný příjem), jakožto peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Poměrně narativně zákoník práce upravuje způsob vyplácení (§ 143 zákoníku práce). Po zjištění, že povinný vykonává závislou práci na základě pracovní či obdobné smlouvy, může být vydán exekuční příkaz k nařízení a provádění srážek ze mzdy. Po jeho doručení zaměstnavatel provádí v zákonem stanoveném rozsahu srážky. V případě, že zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu podle § 143 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnavatel povinen mzdu odesílat na účet, který určí zaměstnanec. Zaměstnavatel tak provede exekuční srážku a nezabavitelnou část mzdy vyplatí povinnému na určený účet.

Odděleně od toho lze jiným exekučním způsobem postihnout pohledávku povinného z titulu uzavřené smlouvy o běžném účtu s peněžním ústavem a to postupem podle § 303 a násl. OSŘ, tedy přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. (Obiter dictum budiž poznamenáno, že účet určený podle § 143 zákoníku práce nemusí být nutně ve vlastnictví zaměstnance, resp. tento zaměstnanec nemusí být veden jako jeho majitel.)

Zbytek mzdy po odečtení srážek představuje nepostižitelnou část mzdy. Pokud tato částka dojde na účet, jehož majitelem je povinný a na tomto účtu je vedena exekuce, podléhá tento způsob odlišnému zákonnému režimu. Z nezabavitelné části mzdy se po dojití na účet stává pohledávka povinného, jakožto majitele účtu, proti peněžnímu ústavu.

Pravidla pro nakládání s takovou pohledávky, resp. omezení zákazů nakládat s takovou pohledávkou se však definují jinak, než je tomu u srážek ze mzdy. Na žádost povinného se připouští, aby se exekuční zákazy netýkaly jednorázově částky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce. Pokud nezabavitelná část mzdy dochází na účet povinného i v dalších měsících, není již tato část z exekuce vůbec vyjmuta.

 

Německá úprava ochranného konta

S účinností od 1.7.2010 byl novelizován německý civilní soudní řád (Zivilprozeßordnung, ve zkratce označován jako ZPO).  Do úpravy postihování pohledávek týkajících se bankovních účtů bylo vloženo nové ustanovení § 850k označené jako Pfändungsschutzkonto. Běžně v literatuře je tento institut označován jako „P-konto“. Doslovně (a nepřesně) by se tento instrument dal přeložit jako „účet ochrany před exekucí“.

Legislativní úpravě P-konta předcházelo rozhodnutí Spolkového soudního dvora z 20.12.2006, které řešilo problematiku postihování sociálních dávek při současném obstavení dlužníkova bankovního konta. Novela ZPO na tuto problematiku reagovala tak, že do procesního práva promítla následující princip: po celou dobu trvání exekučního řízení má dlužník právo na to, aby stanovená část jeho příjmů nepodléhala zabavení a mohla být využita na pravidelně se opakující platby, které jsou z účtu prováděny.

Dlužník má právo na to, aby do konce každého kalendářního měsíce mohl na účtu disponovat zůstatkem ve výši stanovené zákonem, přičemž tato částka nepodléhá exekuci (je nezabavitelná). Tyto částky jsou v německém procesním předpisu definovány jako pevně nastavené denní, týdenní nebo měsíční limity (1028,89 EUR měsíčně). Pokud má dlužník vyživovací povinnost, zákon tyto částky zvyšuje (§ 850c odst. 1 ZPO).

Jedná se jistou obdobu nezabavitelných částek definovaných v § 278 OSŘ a nařízení vlády č. 595/2006 Sb. Na rozdíl od české úpravy vykazuje německý systém dva základní rozdíly:

1.       nezabavitelné částky jsou definovány přímo v zákoně jako fixní a nemusejí se tudíž vypočítávat,

2.       německému exekučnímu soudu je dána pravomoc tyto částky k návrhu účastníka řízení změnit a určit je odlišně od fixních zákonných částek (§ 850k odst. 4 ZPO).

Pokud dlužník nemá na účtu v režimu P-konta v příslušném kalendářním měsíci dostatečný zůstatek ve výši nezabavitelné částky, náleží mu tento nezabavitelný zůstatek (resp. rozdíl toho, co v příslušném kalendářním měsíci nevybral) dodatečně v následujícím kalendářním měsíci. „Nespotřebované“ nezabavitelné částky se sčítají.

Banka je vůči dlužníkovi povinna „k plnění ze zůstatku nepostiženého obstavením podle § 850k odst. 1 a 3 v rámci smluvně dohodnutého.“ Jinými slovy: s tím, co na účtu v režimu P-konta zůstane osvobozeno od exekuce, může povinný volně nakládat, resp. nakládat tak, jak si dohodl s bankou. Může tedy takové prostředky vybrat v hotovosti, resp. po bance požadovat, aby provedla příkaz k bezhotovostní platbě, či trvalý příkaz (např. k hrazení pravidelných plateb spojených s bydlením).

Zůstatky na účtu v režimu P – konta, která přesahují nezabavitelné zákonné či soudem určené limity, jsou exekučně zabaveny a slouží ke krytí vymáhaných dluhů.

 

 

Postup při zřízení a vedení P- konta

 

 

Dlužník, který má v bance zřízen na základě smlouvy běžný účet, může tuto banku kdykoliv požádat, aby tento účet byl veden v režimu P-konta. Pokud je již účet exekučně obstaven, provede se přeměna na P-konto čtvrtý pracovní den po obdržení žádosti.

 

Pro přeměnu (konverzi) na P- konto musí žadatel splňovat následující podmínky:

a)      žadatel musí být veden jako výlučný vlastník účtu (nepřipouští se přeměna společného účtu),

b)      žadatelem může být pouze fyzická osoba,

c)       žádost o konverzi účtu na P-konto může být podána pouze pro jeden účet a u jedné banky,

d)      žadatel nesmí mít v režimu P-konta veden jiný běžný účet,

 

Konvertován může být pouze existující účet, zákon nezakládá právo dlužníka, aby mu banka zřídila nový účet přímo v režimu P- konta.  Jinými slovy: právní nárok na otevření nové není zákonem stanoven.  Dlužník zároveň musí uvést, že není vlastníkem jiného účtu, který by byl veden v režimu P- konta.

 

Údaje o přeměně běžného účtu do režimu P- konta se centrálně povinně shromažďují a banky při přeměně ověřují správnost dlužníkových tvrzení. Tyto údaje se povinně hlásí organizaci SCHUFA (Schutzgemeinschaft für allgemeine Kreditsicherung), což je akciová společnost se sídlem ve Wiesbadenu, kterou vlastní banky, popř. další poskytovatelé bankovních služeb. SCHUFA shromažďuje údaje o úvěrech a poskytuje zpětně bankám informace k žádostem o úvěr, resp. platebních schopnostech dlužníků.

 

Pokud by se ukázalo, že dlužník v rozporu s § 850k odst. 8 ZPO má v režimu P- konta vedeno více běžných účtů, má věřitel právo požádat exekuční soud, aby v tomto režimu ponechal pouze jediný účet. Doručením rozhodnutí všem bankám, které vedou dlužníkovy účty, dochází k tomu, že se tato P. konta rekonvertují zpět na běžné účty s výjimkou jediného účtu, který je v rozhodnutí výslovně uveden.

 

Rekonverze z P – konta zpět na běžný účet není zákonem výslovně upravena, předpokládá se, že se tak může stát kdykoliv na základě dlužníkovy žádosti.

 

Náklady na P-účtu

Civilní řád výslovně neupravuje náklady spojené s vedením účtu v režimu P – konta, byť Právní výbor Spolkového sněmu v důvodové zprávě uvedl, že by vedení P- konta nemělo být dražší než poplatky účtované na běžném účtu.

 

Rozsudkem ze dne 13. listopadu 2012 (rozhodnutí Az. XI ZR  500/11 a XI ZR 145/12) Spolkový soudní dvůr potvrdil rozhodnutí nižších instancí ohledně zákazu účtování dodatečných bankovních poplatků souvisejících s vedením účtu v režimu P- konta. Soud uvedl, že P- konto je pouze sekundárním smluvním závazkem konvenční smlouvy o běžném účtu. Vedení účtu v režimu P - konta představuje podle soudu službu ve smyslu § 850k odst. 7 věta 2 ZPO, kterou banka plní svoji zákonnou povinnost a která neodůvodňuje účtování vyšších nákladů. Podobné rozhodnutí vydal i Vrchní zemský soud v Brémách (OLG Bremen), který v rozsudku ze dne 23. března 2012, spis. zn. Po 2 U 130/11 uvedl, že „P- konto nesmí být dražší než běžný účet“.

 

 

Princip fungování účtu  v režimu P- konta  

Exekuce na běžný bankovní účet vedený v režimu P- konta představuje nový hybridní exekuční způsob, který kombinuje dva stávající vymáhací způsoby – srážky ze mzdy a exekuci přikázáním pohledávky z účtu.

Přeměna (konverze) běžného účtu do režimu P - konta je závislá pouze na dlužníkově vůli, ke konverzi nemůže být nijak nucen.  Pokud dlužník o konverzi nepožádá, stávající exekuční způsoby zůstávají zachovány. Povinný se tím vystavuje tomu, že současně může být zabavována jeho mzda i jeho běžný účet u banky.

Pokud k přeměně účtu do režimu P- konta dojde, nezabavitelná částka, je nově zohledňována bankou v rámci tohoto způsobu exekuce. Odpadá tak povinnost zaměstnavateli či plátci jiných příjmů (nebo poddlužníkovi), aby výpočet srážky mzdy prováděl již při její výplatě.  Odesílá-li zaměstnavatel mzdu na účet vedený v režimu P- konta, srážky ze mzdy prostě neprovádí.

 

Východiska pro případnou českou úpravu

Zavedení exekuce na účet v režimu P- konta by na straně plátců mzdy či jiných příjmů (včetně orgánů vyplácející ch sociální dávky či důchody) vedlo k výrazné redukci exekuční agendy a nákladů s tím spojených.

Plátci mzdy (důchodu) by totiž vznikla pouze povinnost celou čistou mzdu odesílat na zaměstnancův účet vedený v režimu P- konta, aniž by musel řešit výši srážky a její pořadí.  Zaměstnavatel by se dále nemusel zabývat případným střetem exekucí, změnou zaměstnavatele v průběhu měsíce, přechodem do režimu výplaty nemocenských dávek, popř. souběhem více zaměstnavatelů.

Pro povinného by představovala exekuce účtu v režimu P – konta sociální i právní jistotu, že bude moci nejen disponovat každý měsíc částkou nepodléhající exekuci, ale že tyto dispozice může uskutečňovat i efektivně, tedy např. že může ze svého účtu i nadále provádět pravidelné platby sloužící k uspokojení jeho základních životních potřeb (platba záloh na elektřinu, vodu, nájem, stravné etc).

 

Případné procesní změny

V rovině procesního práva by zákonodárce musel nastavit některé procesní normy odlišně od stávající procesní úpravy srážek ze mzdy a exekuce přikázáním pohledávky z účtu.

Výslovně by musela být upravena povinnost provádět odpočet nezabavitelných částek nikoliv u plátce mzdy, ale u peněžního ústavu. V případě vedení exekuce v režimu P- konta by bylo vyloučeno vést odděleně exekuci srážkami ze mzdy či jiných příjmů (popř. i jiné peněžité pohledávky) a taková rozhodnutí by nebylo možné po dobu existence exekučního řízení na účet v režimu P – konta samostatně provádět. 

Exekuce na účet v režimu P- konta by nemohla být časově limitována, jak je tomu doposud. Bance by zároveň muselo být uloženo, aby zůstatky podléhající exekuci byly v pravidelných intervalech odesílány ve prospěch jednotlivých exekucí.

Nově by musel být upraven střet více exekucí na jeden účet v režimu P- konta a zohledněno, zda vymáhány jsou pohledávky přednostní či nepřednostní.  

Samostatnou kapitolu pak představuje reforma výpočtu srážek ze mzdy podle § 279 OSŘ a nař. vl. 595/2006 Sb. Stávající stav se jeví jako velice komplikovaný a nesrozumitelný, když výši srážky nelze ani určit bez znalosti výše čisté mzdy. Zcela neorganicky a chaoticky navíc zákonodárce rozlišuje mezi nezabavitelnou částkou při srážce ze mzdy (§ 278 OSŘ), nezabavitelnou částkou při exekuci přikázáním pohledávky z účtu (§ 304b) a mezi pohledávkami, které nepodléhají (úplně nebo částečně) výkonu rozhodnutí (§ 317 až § 319 OSŘ). Každou z těchto položek definuje odlišně, byť ve své podstatě představují pouze příjem povinného. Při exekuci na účet v režimu P – konta by tato ustanovení přestala být používána.

Samostatnou kapitolou organizačně technickou představuje problematika předávání, sdělování a spravování informací o tom, že dlužník má veden účet v režimu P-konta a náklady spojené s fungováním P-konta.

8. Závěrem

Zavedení exekuce ve formě přikázání pohledávky na účet vedený v režimu obdobném německé úpravě P- konta by mohlo představovat kvalitativní posun při vymáhání a zjednodušení exekučního řízení.

Na straně jedné by mohl být jednoznačně určen a definován sociální standard dlužníka v exekučním řízení a garantována jeho základní lidská práva.

Na druhé straně by účet v režimu P- konta vedl ke sjednocení a zjednodušení exekučních způsobů. Informace o dlužníkových exekucích by byly trvale soustředěny na jednom místě a navázány na jediný bankovní účet. Výrazně by se tak např. zjednodušil postup při předávání informací při změně plátce mzdy.