V exekuční praxi je poměrně významným jevem
stav, kdy dlužník – právnická osoba je zcela nemajetný a nevykazuje žádné
zjevné ekonomické aktivity, což bývá důvodem pro zastavení exekuce.
Jako jejich statutární orgány, společníci či
zakladatelé vystupují fyzické osoby, které (s lehkostí a drzostí sobě
vlastní) zakládají další a další obchodní společnosti, které často dopadají
stejným nebo obdobným způsobem.
To vše se děje na úkor věřitelů, neboť ti nemají
reálnou možnost zjistit si skutečný ekonomický stav takových subjektů. Údaje,
které o sobě také osoby musejí reportovat do veřejně dostupných databází jako
je např. obchodní rejstřík, resp. sbírka listin, jsou poměrně mizivé, zastaralé
a nevypovídající o skutečném ekonomickém stavu takové společnosti, resp. o
schopnosti dostát svým smluvním či jiným závazkům.