Přechodná ustanovení k zákonu č. 396/2012 Sb.

Přechodné ustanovení předpokládá, že stávající právní úprava (tedy úprava účinná před 1.1.2013) se použije na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely.

Srovnáním dosavadních přechodných ustanovení ke všem novelám exekučního řádu lze zjistit, že úpravě exekučního řízení se ze všech novel (kromě novely provedené zákonem č. 396/2012 Sb.) výslovně věnovaly pouze dvě novely.

Stanovení nákladů exekuce před rozvrhovým jednáním

V exekuční praxi nebývá vždy jednoznačně řešena otázka, zda po právní moci usnesení o příklepu a doplacení nejvyššího podání má být přistoupeno k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce a teprve poté k předvolání k rozvrhovému jednání, či zda se o nákladech exekuce rozhoduje přímo v usnesení o rozvrhu.

 

Přikládám několik argumentů nasvědčující tomu, že o nákladech exekuce v případech úspěšné dražby se nerozhoduje samostatně příkazem k úhradě nákladů exekuce, ale přímo v usnesení o rozvrhu.

Doktrína Piercing the corporate veil

 

V exekuční praxi je poměrně významným jevem stav, kdy dlužník – právnická osoba je zcela nemajetný a nevykazuje žádné zjevné ekonomické aktivity, což bývá důvodem pro zastavení exekuce.

Jako jejich statutární orgány, společníci či zakladatelé vystupují fyzické osoby, které (s lehkostí a drzostí sobě vlastní) zakládají další a další obchodní společnosti, které často dopadají stejným nebo obdobným způsobem.

To vše se děje na úkor věřitelů, neboť ti nemají reálnou možnost zjistit si skutečný ekonomický stav takových subjektů. Údaje, které o sobě také osoby musejí reportovat do veřejně dostupných databází jako je např. obchodní rejstřík, resp. sbírka listin, jsou poměrně mizivé, zastaralé a nevypovídající o skutečném ekonomickém stavu takové společnosti, resp. o schopnosti dostát svým smluvním či jiným závazkům.

P - konto: strašák nebo naděje?

České procesní právo přísně rozlišuje mezi jednotlivými způsoby exekuce a v podstatě vůbec nepředpokládá, že by se tyto způsoby mohly vzájemně prolínat. Implicitně se předpokládá, různé věci, resp. různé majetkové hodnoty (pohledávky, mzdu, jiné příjmy) lze postihovat jen jinými exekučními způsoby.

Platí však uvedený princip bezvýjimečně? Výslovně se nevylučuje, aby jedna a tatáž věc (resp. jiná majetková hodnota) byla postižena jinými exekučními způsoby.